Životní styl je tady od toho, aby lidé žili určité životní standardy. Je logické a zcela normální, že každý člověk má takové své podmínky anebo životní standardy, které ho baví žít a které takhle chce žít. Někdy jsou ale problémy v rodinách, a to hlavně kvůli tomu, když jsou třeba v rodině. Někteří lidé, kteří mají například úplně odlišné styly života. Vy si říkáte, že když třeba někteří lidé vyrůstají v jedné rodině a nebo v jedné komunitě, tak mají určitě stejné takové zásady anebo životní styly, tohle není pravda. Samozřejmě, že malinkaté děti se vždycky přizpůsobí svým rodičům, jenomže potom, když třeba některé děti vyrostou a chytnou se nějaké party, tak potom už začnou mít takové roupy, že budou chtít třeba dělat to a to a nebudou dělat to, co jim řekli rodiče.
Proto si myslím, že by bylo opravdu nejlepší, kdyby se třeba svým dětem také řekli a nebo ukázali, co je vlastně pro ně vhodné, co je pro ně nejlepší, protože všichni víme, že když jsou třeba puberťáci, tak ti většinou chtějí úplně jiný, odlišný životní styl. Ti by stále chtěli běhat někde s přáteli nebo někde jinde být a nechtěli by být stále často doma. Proto jsem si řekla, že nejlepší by bylo, kdyby lidé také pochopili, jak uvažují právě tito mladí lidé, jako například teenageři?
Samozřejmě, že by jim také člověk neměl úplně ve všem ustupovat. Rozhodně bych nechtěla třeba, aby moje patnáctiletá dcera běhala někde dva dny venku, aniž by mi dala o sobě vědět, protože si vzpomínám na sebe. Já už jsem ve třinácti letech někde běhala po diskotékách. Moje maminka si se mnou nevěděla rady, nyní už jí chápu a rozumím tomu. Každý člověk by měl dodržovat takový životní styl, který si dal a neměl by to měnit. Jedině tak, kdyby s tím třeba souhlasila opravdu celá rodina. Někdy je to ale opravdu veliký oříšek, tak by se lidé měli domluvit a hlavně se sebou vycházet.
